zpět

(4) Třetí cesta stopaře a snivce

[Existují pro mne pouze cesty po stezkách srdce. Jen po takových cestuji a projít je v celé délce je jedinou hodnotnou zkouškou, kterou znám. A tak po nich cestuji a bez dechu se dívám a dívám].

Když projdeme první částí spirituálního uvědomění můžeme zvolit několik cest. Věřte, že zpočátku zabloudíte a ne jednou, možná z touhy poznat "pravdu". Je to dobře, až se z cesty poznání "pravé" pravdy vrátíte, budete skutečně hledat jenom jednu cestu, cestu srdce, pochopíte že pojem "pravá cesta" se ráda používá pro nové zotročení duše. Budete také mnohem opatrnější na zjednodušené pravdy, na poselství se kterých na Vás dýchne naprosto jasné poznání skutečnosti. Budete také opatrnější na všechny "učitele", na všechny "svatosvaté" muže s bílými bradkami a vyjadřujícími "životní moudrost". Na stezkách srdce můžete zvolit i stezku po známých cestách různých vyznání, můžete se ji dokonce držet celou svoji "náboženskou" stezku, jen jedno bude podstatné, tato cesta Vás musí zavést na cestu mystickou, na cestu srdce, pokud se tak nestane ztratíte svoji vlastní duši, necháte se zastavit a přijmete-li "dogmatická" omezení, ztratíte svoji duši v otroctví "jasných pravd". Předkládám jako příklad pro moji cestu srdce křesťanskou cestu jenž volí mystickou osamělou cestu Parsifala, cestu rytíře na cestě za Svatým Grálem. Cestu následování Krista v osamělém putování, cestu na níž padají všechny masky. [Jste tedy na cestě, jste stále poutníkem a kde se Vaše cesta srdce zastaví? Na to si každý poutník musí odpovědět sám, nikdo za Vás cestu srdce projít nemůže, instantní odpovědi na "cestě srdce" dlouho stejně neobstojí]. Nebo můžete jít jinými cestami, cestami "starých" spiritualit nebo cestami "nových"spiritualit. Nebo můžete hledat napříč všemi směry, pravda se přece nedá uchopit do Vašich rukou, vždy když si myslíte, že stojíte, můžete padnout a Váš pád bude veliký. Je to ale nutnost, je to ale "dobrá" cesta, je to dobré pro hledače Absolutna.

[Bojovník je lovec. Bere v úvahu vše. To je převzetí kontroly. Jakmile jsou jeho propočty u konce, jedná. Pak už neuvažuje. To je vzdání se kontroly. Bojovník není suchý list vydaný napospas větru. Nikdo jím nepostrkuje. Nikdo ho nemůže přinutit, aby jednal sám proti sobě nebo proti svému přesvědčení. Bojovník je vycvičen, aby přežil a přežívá tím nejlepším z možných způsobů].

Cesta srdce je úzká, nesnese odkladu, stále je potřeba "měnit" své vlastní "nezávislé" pohledy, nezůstávat v "jasných" odpovědích. Je obrovským pokušením na cestě srdce nechat se unést "duchem doby". Mezi extrémy, mezi zjednodušenými pohledy existuje náročnější cesta, cesta která nás vede za pravdou navzdory našim "názorům", navzdory našim "předpokladům", navzdory předem připraveným odpovědím. Co nás může na cestě srdce zastavit? Jsou to lákavé odpovědi, instantní odpovědi, nenutící člověka zpochybňovat vše, nenutící člověka přehodnocovat, nenutící člověka k závaznému kroku na duchovní cestě k setkání s Absolutnem ani k setkání se svojí vnitřní realitou. Kdo nás ale vyzve k vykročení na cestu srdce, na střední cestu? Kdo to udělá když ne mi sami? Je to ale dar, ne samozvaná, předem vymyšlená cesta, je darem z nebes.

[Stopařství je umění upevnit bod spojení v nové poloze, fixovat nové vjemy. Vyžaduje vnesení druhé pozornosti (vůle) do pozornosti první (rozumu). Stopař se zaměřuje na energii, myšlenky, pocity, události, na vše, co se vztahuje k matrixovému světu první pozornosti. Své vlastní chování i chování, ostatních směruje k určitému cíli a s jasnou strategií. Stopařství se někdy také nazývá ovládaná pošetilost či kontrolované bláznovství].

Tato střední cesta je cesta Stopaře a snivce, cesta stopování každého nepatrného zrnka pravdy, vyžadující celoživotní hledání, ne očekávání instantní odpovědi. Je to cesta snění, kdy vidíme pravdu v její skutečné podstatě s dopadem na náš reálný život, není to cesta odtržená od všedního dne. Je to cesta srdce v každé neobyčejné minutě i vteřině. Stopař a snivec mají vnitřní povinnost vzít vážně vše, tady a teď objevená zrnka pravdy a pak v pravý čas zase utíkat dál než budou svázáni Orlem do dalšího "dogmatického systému nezpochybnitelných pravd".

[Snění je schopnost čarodějů pohybovat bodem spojení a vstupovat do jiných světů vnímání. Snění je způsob přenesení první pozornosti (intelektu) do druhé pozornosti (představivosti). Rovněž se mu říká bdělé snění, tj. vědomá kontrola nad děním ve snu. "Spící" si neuvědomují (protože si nejsou vědomi toho, že žijí ve snovém světě), že když vnesou do svého snu vědomí, stanou se tak skutečnými. Umění snít je tak prostředkem přecházení z matrixu do skutečného světa, je branou do reality]

Dejte si však pozor, ne vždy se setkáte s příjemnou zkušeností, cesta bojovníka je hodně trnitá. Těžká cesta k probuzení zahrnuje cestu až na dno vlastní duše, denní cestu nalézání a zpochybňování, těžkou cestu lemovanou denní zkušeností se setkání s druhými lidmi, setkání se situacemi na které nebudete nikdy dopředu připraveni, na cestu setkání se svým vlastním a často omezeným já. Není to lehká cesta, nepomůže ani uzavření se do vlastní náboženské komunity, nepomůžou ani čtyři stěny Vaší mnišské cely. Cela v tomto případě může zahrnovat celu Vašeho ega, toho starého bojovníka "za svatou pravdu", cela může být také cokoliv co si postavíte mezi sebe a "skutečné denní setkání s realitou".Moje volba je jasná, denně znovu a znovu začínat, denně znovu a znovu vidět jinak, sundat včas ony růžové brýle, které si tak rádi nasazujeme za všech okolností. Věřte tomu, že pokud si dovolíte setkat se s realitou všedního dne, pokud vyjdete na bojiště všedního dne, Vaše poznání, Vaše cesta se musí změnit, setkání s realitou všedního dne bývá nejlepším učitelem. [Už nebudete schovaní za "řádky moudrých knih a poselství", budete připraveni tváří v tvář denním radostem i starostem, budete připraveni sestoupit až na dno své duše a posunout bod svého vědomí. Tuto třetí cestu Stopaře a Snivce nemůžete projít bez osobní zkušenosti, bez "praxe" všedního dne, kde všechny vaše masky, všechny falešné předpoklady co už jste dokázali na duchovní cestě, všechny "knižní teorie" budou jenom prázdnými slovy, pokud neuděláte první krok]. Třetí cesta je nejnáročnější ze všech cest, je to cesta do nitra duše bojovníka, je to cesta, jenž je nakonec tím nejlepším darem pro bojovníka.

Je až neskutečné jak lidé mají rádi fráze a přísloví, jak se snaží definovat každou stránku lidského života. Jak jsou schopni reagovat ve frázích, spoutat každou lidskou zkušenost do již "jednou prožitého". Nejhorší noční můrou je dostat se do "reálné" situace, která má šanci nás zničit, definitivně smazat. I pro "duševně" silného jedince nastane okamžik, kdy přijde do jeho života "těžká krize", která má šanci ho zastavit, obrátit ho k "minulému", rozbít okovy současného poznání, zničit jasně definovaný logický přístup k životu nashromážděný na cestě životem. V takovou chvíli skutečně všechny fráze, přísloví a duchovní rady se stávají pouze překážkou na cestě, stávají se bez vyrovnání se ze situací prázdnotou. Tady přichází zlatá cesta, tady uprostřed krize opravdu ověříme která věta je frází, které přísloví má smysl. Zrovna teď, když píšu, mám před sebou řešení takové mezní, krizové situace. Situace, která nevznikla "náhodou", situaci, kterou jsem si sám na sebe v reálném "denním" světě doslova připravil. [Jak ji vyřeším, jaké další fráze, myšlenky, duchovní neměnné pravdy neprojdou se mnou dál přes skutečnost, jaké hodnoty ztratím, kde zase zabloudím? Dokážu se postavit jako bojovník tváří tvář prohře?]