zpět

(3) Cesta bojovníka v uzavřeném světě reality

[Již jsem se odevzdal síle, která ovládá můj osud. Na ničem nelpím, a proto nebudu mít nic, co bych bránil. Nemám myšlenky, a proto budu vidět. Ničeho se nebojím, a proto si budu sám sebe pamatovat. Odpoutaný a s lehkostí se vrhnu kolem Orla a budu volný]

Co vlastně můžeme „dědit“ a kým se můžeme stát? Dostáváme do vínku dědictví rozdělení na rasy, podle příslušnosti k náboženství, rozdělení pohlaví, dědíme rozdělení lidí podle společenských řádů i neřádů, jsme dědici všeho za staletí vyfiltrovaného poznání a zkušeností předchozích generací. Dle platného chápání pak do sebe vlivem „zaběhnutého řádu“ přijímáme všechna tato moudra od dětství, učíme se tedy jen přijímat a nepoznávat. Proud řeky nás strhává sebou. Při vstupu do zaběhnutého řádu nám však někdo zapomněl říci, že přijímáním „falešné pravdy se zvyku“ se naše duše propadá do stavu hlubokého otroctví.

[A tak nemusíme brát vážně, ba více než smrtelně vážně předepsané ctnosti, vlastnosti a vlastně celý zaběhnutý řád duše jež pomyslně dědíme po těch předcích, které jste možná ani neznali]

Máme dvě možnosti, jednou z nich je cesta otroka předstírajícího, že není otrokem a druhou možností je odvrhnout „zaběhnutý řád“ a přestat se schovávat za poznání předchozích generací. Jít novou cestou, nabrat odvahu mít uši k slyšení a oči k vidění. Na počátku života je možností maska Materialisticky orientovaného člověka, k tomuto postoji nás vychovávají moderní výchovné „ústavy“ všeho druhu. [Tito jednotlivci schovaní obvykle v davu vnímají náš svět zcela „reálně“, střízlivě, nedovolí si zpochybnit jeho realitu, smiřují se s podmínkami k otrockému životu a zabydlují se v něm zcela otevřeně pod heslem – jezme, pijme a užívejme si všech slastí "života" dokud nás smrt nesebere]. Smrt a věci kolem ní jsou "tabu" stejně tak jakékoli otázky po smyslu života, zde se nehodnotí, nehledá, přijímá se poznání druhých a člověk se tak stává zvěstovatelem cizího poznání. Není otevřená žádná možnost k hledání toho co nás přesahuje, [maximálně Materialista vede oblíbené „hovory „o nepoznatelném nekonečnu“ s dopředu jasně uceleným, logickým názorem, nemajícím praktický vliv na skutečný život]. Vést rozhovory s „uzavřenými“ lidmi je prázdná cesta, je to spíše „ztráta času“ a to z toho důvodu že takový člověk už do svého „logického pohledu“ nic nepřijímá, je završený a zcela usazený v Matrixu. Nesmí být rušen „blázny a podivíny“, kteří nemyslí „logicky“ v jeho uzavřeném světě.

Dále jsou tu Duchovně založení lidé se střepinou v hlavě, kteří už okusili zkušenost z "překročení krajní meze" a proto se lehce nedokáží smířit s podstatou světa a s „podivnou otrockou realitou“ svého života. [Tito lidé odhalili své otroctví, ale vyměnili ho za jiné otroctví v orientaci na život budoucí ve světle neurčeném, nebe, nirvánu, nebo soustředěním na „duchovní cestu“ pouze podle duchovních jedinečných, nezpochybnitelných, dokonale pravdu předkládajících svatých knih a poselství]. Jejich cesta vede dále než cesta materialisticky zaměřených lidí, berou vážně "život" i "smrt" [ale pokud podlehnou kouzlu "jasné odpovědi" na všechny důležité základní otázky života stávají se jen opakovači minulosti, přijímají poznání předků a se strachu, že by se mohli mýlit, zahazují skutečný hluboký význam svých "svatých" spisů i poselství a usazují se v "realitě" světa]. Zůstat v této pozici je už příjemnější, vyvolává to dobrý pocit, že něco děláme, že jsme se snažili o poznání. Oproti Materialistům je už duchovně zaměřený člověk o hodně dál na cestě k probuzení, ale zůstávají zde také hranice kam až může dojít. Usadit se v zemi Egyptské je příjemné, ale pak je možné přehlédnou výzvu Stvořitele k opuštění domu otroctví a vydat se do pouště daleko od faraónova dozoru na cestu do neznáma.

Co zbývá ale mě? [Našel jsem jen jednu cestu pro svoji duši a to cestu bez dozoru „dohlížitelů“, cestu stopaře a snivce]. Pokud se tedy nějakým způsobem vymezíte ze skupiny Duchovně založení lidé se střepinou v hlavě bude to asi z toho důvodu, že střepina ve Vaší hlavě bude větší než obvykle a tudíž vaše touha po odpovědích bude větší než obvyklá a naučené fráze a odpovědi Vás budou nudit. Dokonce se budete těmto „učitelům“ smát, odmítajíce svazující „logiku“ odpovědí těch kdo již došli až k hranici všeho vědění a dál už nic nepotřebují na své cestě k otroctví. [Určitě jako „stopař a snivec“ půjdete jinudy, budete zpochybňovat a stanete se stopařem a snivcem přijímajícím pravdu bez ohledu na to kde ji najdete. Stopař bude stopovat fakta, zpochybňovat každou maličkost, drtit všechny učitele světa svojí nekompromisní snahou vystopovat Tajemství skutečného života, s vytrvalostí malého dítěte objevujícího podivný svět kolem. Každá odpověď bude vychodiskem a bude zároveň vytvářet tisíce nových otázek a budete se pohybovat dopředu i dozadu v čase. Zpochybnění se stane Vaším principem, budete Stopovat "život" v jeho neskutečné podobě. Stanete se pro „moudré“ skutečným rebelem bez příčiny, tajemným mystikem provokujícím čas a prostor. Stopař a snivec nezachytitelný ve svých myšlenkách, je hned tu, hned tam, nedá se svázat do zjednodušených odpovědí. Stopařem a snivcem je mystická duše plná odvahy bloudit, vracet se zpět na rozcestí. Stopař a snivec je také plný touhy hledat, zpochybňovat ustálené, dogmatické odpovědi, ale také duše plná vděčnosti za každý nalezený střípek pravdy, za každou stopu vedoucí ke ztracené psí kosti, kdesi hluboko zahrabané a zapomenuté.] Stopař a snivec se nezabydluje v tomto světě "reality", stopaře a snivce v jedné osobě nehledejte mezi „dokonalými“ lidmi v „dobré“ společnosti, je to cesta mystické samoty v „zajetí“ podivných subkultur, jimiž bude "normální" svět asi většinou pohrdat pro jejich neuctivost k reálnému světu.