zpět

(2) Bod obratu, konec přijímání „instantní“ pravdy

Na cestě ke skutečnému probuzení nemůže bojovník přijímat instantní, zjednodušené pravdy, nemůže pravdu konzumovat, to je základní předpoklad na skutečné „duchovní“ cestě.

Existuje totiž „pokušení“ zhoubnější než všechny „smrtelné“ hříchy. Je to určitý „duch doby“, určité vnitřní prokletí každého „nového“ věku.

Kdo už je na Cestě ví, že čím více se něco nazývá „nové“ tím ve skutečnosti více opakuje „starý zavedený otrocký řád“. Pro duchovní cestu je to dvojnásobná zhouba, stačí se podívat do lidské historie podléhání stávajícímu myšlenkovému „řádu“. Jsou knihy, které mně stále inspirují na cestě bojovníka, není to jen otázka jednoho přečtení, není to jen jednorázový „zážitek“. Knihou ze které budu v druhé části Těžké cesty k probuzení hojně citovat je kniha Forresta Cartera o indiánském bojovníkovi Geronimovi, která se jmenuje Odvedu Vás do Sierry Madre a vypráví příběh, skutečný příběh indiánského bojovníka, válečného šamana a duchovního vůdce Geronima. V jedné části je citován rozhovor, který vede bojovnice Chocole s „neznámým“ mužem, tento rozhovor se odehrává na pozadí blízké smrti, kdy Chocole s „neznámým“ mužem vede rozhovor o smyslu cesty bojovníka.

[Ne, to ne, řekl zamyšleně muž, posilovat ducha není snadné. Cesta je těžká. Většina lidí si vybírá snadnou cestu a jejich duch je pak malátný a chabý. Každý má možnost volby, víš?]

Kdo vyjde na „duchovní“ cestu, kdo se stane hledačem Absolutna, komu je dán dar Cesty, ten se nemůže vrátit. Otočit se a jít zpět není možné, ten kdo by se k tomu rozhodl ubije svoji vlastní duši k smrti. Toto vykročení, tento obrat je v každé skutečné „duchovní“ cestě vystižen v konkrétním příběhu, konkrétní situaci.

[Když už se jednou rozhodneš přejít Jordán, když už vyjdeš jednou z Egypta, když už jednou opustíš dům svého otce a matky, když už se jednou otočíš proti vůli davu, předků, proti vůli různých ucelených instantních pravd, proti „duchu doby“ nemůžeš tuto cestu opustit. Už není možné se „zařadit“ zpět do davu, nemůžeš už být nikdy součástí „otroků“ na široké cestě, ostatně není k tomu žádný důvod, jsi pozván na úzkou Cestu. Orel se stále dívá, čeká na tvoji chybu, jeho drápy se při otočení zpět na cestě bez soucitu zatnou do Tvé šíje.]

Je to bod obratu, bod setkání s Absolutnem, vykročení na cestu. Je to setkání Pavla s Tarsu se vzkříšeným Kristem, je to odchod Budhy s domu kde s pozemského hlediska nic nechybělo, je to setkání na Nejvyšší úrovni. Tak důležitý je to bod v lidském životě, že minout tento bod obratu znamená vybrat si modrou pilulku od Morfea a tím zabít sám sebe v blahobytu snového světa Matrixu. Svět je vězením, vězením pro lidskou duši, bod obratu je ale východiskem na Cestu z tohoto vězení. Bod obratu není instantní odpovědí, není to přijmutí „jediné ustálené pravdy,“ je to start k novému životu, životu na cestě k hledání Absolutna. Kristovci se setkají se vzkříšeným Kristem a jsou vysvobozeni z „hříchu“, Budhisté objevují hlubokou cestu k probuzení, Sůfijové v radosti tančí při setkání s Absolutní láskou v Bohu, bojovník konečně vidí možnost rozbít okovy svého otroctví, nachází možnost jít cestou svého srdce a proklouznout kolem Orla. Jak ale máme zachyceno v Arijaparijesanasuttam kde Budha mluví o bodu obratu: Tu mi přišlo Mnichové, na mysl:

[Objevil jsem tuto hlubokou pravdu, tak těžko zřetelnou, těžko srozumitelnou, tak tichou, vybranou, nepřístupnou pouhému rozumování, jemnou, pouze pro zasvěcence: libé pocity ale hledá toto pokolení, slastných pocitů miluje, libé pocity si cení]

Je to začátek Cesty, je to jen jeden z pilířů na Cestě, je to východisko k dalšímu podivnému putování, je to cesta z otroctví. Je to jedinečná volba zůstat otrokem, nebo bojovníkem. Je to hlavně příběh skutečného života. Na těžké cestě k probuzení se setkáme i s podivnými nástrahami: [Jak jsem Ti říkal, pokračoval lehkým, důvěrným tónem, máš silného ducha. Odolala jsi mocichtivým vládám, které se vydávaly za bohy a žádaly po Tobě, abys je uctívala, neboť Tě živí a pečují o tvoje hmotné tělo. Tvůj duch se držel vyšších zákonů Víry....ale, zamračil se ... někdy mě napadlo, jestli jsi vždy bojovala jenom proto... nebo zda to nebylo tak trochu ze msty]

Máme skutečně „možnost volby“, Cesta Víry, cesta bojovníka nás musí odvést daleko od uctívačů kteří jsou ochotni pro své „bohy“ zabíjet, nemusíme se podvolovat hloupému řádu jednoduchých instantních pravd, nemusíme jít cestou otroka který podléhá „vyššímu řádu“ zděděnému po předcích, nebo od společnosti v níž nás zastihlo „povolání na cestu“. Máme možnost se držet vyšších zákonů Víry, být bojovníkem, zbavit se všech pout, vzbouřit se proti falešnému zákonictví panujících v životech neprobuzených. Nesmíme ale zapomínat na důležitou věc.

[Bojovník si nesmí „všímat“ lidí kolem sebe, posuzovat, soudit, dělat si „názor“, jde totiž po cestě bojovníka, ne „pozorovatele“. Musíme, opravdu musíme bojovat s každou maskou a falešnými představami o sobě, se svou pošetilostí, pýchou na duchovní cestu, zbabělostí, leností, bojovník nesmí ztrácet čas mimo sebe, potřebujeme „energii“ sbírat, ne ji ztrácet. Je nutné se postupně zbavovat vláken Pavučiny tohoto věku, odstřihnout se od zdroje otroctví]

Tyto zásady jsou na cestě bojovníka důležité, můžeme druhé lidi, Ty kteří nejsou doposud bojovníky inspirovat, ale nemůžeme za ně jít cestou z otroctví ke svobodě, je důležité vědět, že: [Nízké zákony, jimiž se řídí, brání jejich duchu vystoupit výš. Proto se musí znovu narodit do hmotných těl. Jejich potomci jsou zase jen oni sami, a tak sklízejí, co zaseli. Jak oni říkají, dějiny se znovu a znovu opakují. Někteří z nich v dalším životě odolají.... jiní ne. Mají pochopitelně možnost volby]

Neexistují zkratky, zjednodušené odpovědi, falešný pocit uspokojení z „poznání“. Bojovníkovi je cesta otroctví odpornou stezkou, nechce být myší lovenou Orlem.[Tak, tak, řekl muž, každý obvykle lituje, když opustí své hmotné tělo a vidí, jak je jeho duch slabý. Kdysi...nemusel jsem to dělat...kdysi jsem se vrátil do hmotného těla, abych lidem ukázal, jak v každém člověku probíhá neustále boj mezi nízkými a vyššími zákony. Dokonce jsem dovolil jedné z těch mocichtivých vlád, aby mé tělo usmrtili...dost bolestivě, abych ukázal, jak duch může zvítězit, když odolá pokušení nízkých zákonů. Ale...jejich kněžské úřady to většinou nesprávně vykládaly. Oni mají rádi moc, víš...zavádějí rituály, kde se prý duch může lehkými čárami a kouzly dostat přímo na Výšiny. Ale ve skutečnosti existuje vždycky jen Volba mezi nízkým a vyšším zákonem]